(...) Je to dobře napsaná kniha, výjimečná i plná odkazů a obvyklostí. Napínavá i střídmá, místy zatížená mnohomluvností a posedlostí vysvětlováním, klasická i moderní, dynamická a uchvacující. Pokud by Jan Bažant někdy pomýšlel na to opustit svůj vědecký post, nestabilní pozice autora detektivek by ho jistě vítala s otevřenou náručí.

(...) Autor byl k této své první beletristické práci přiveden, když psal svou monografi Pražský Belveder a zaalpská renesance. Nakladatelství o jeho knize uvádí, že děj je vymyšlený, ale všechny zmíněné historické postavy, události a umělecké památky jsou skutečné. To vše, i atraktivnost současného i historického prostředí Prahy, jistě přivábí čtenáře. Ten se však nedočká detektivky v pravém slova smyslu a není vyloučeno, že se v spleti příběhů, osob a vypravěčů poněkud ztratí.

(...) Bažant napsal nesporně dobrý a zajímavý román. V české obdobě Ecova Jména růže vzrušují úvahy o umění a dějinách stejně jako vyšetřování vraždy. Minulost si přisvojuje přítomnost a mrtví mluví s živými. "Realita" dneška vyjádřená prací s počítačem plynule přechází ve snění. Pravda, na román s vysokou úrovní je Knihovna chvílemi příliš popisná, jako by měla strach z nepochopení, jinde chybějí souvislosti a příběh je rázem rozeklaný jako hadí jazyk. Konec vše utne s nečekanou příkrostí. Ale co mělo být řečeno, řečeno bylo.