(...) Stanislav Diviš naopak zůstává malířem a v jeho díle jsou na první pohled patrné přirozené návaznosti. Vychází z odkazu abstrakce jako součásti modernismu, ale obohacuje ji o postmoderní otevřenost a hravost. (...) Těžko bychom hledali pro úpravu Divišovy monografie vhodnějšího grafika, než je Aleš Najbrt. Jednak oba umělce spojuje generační příslušnost a jednak jsou si blízcí výtvarným názorem, vycházejícím z dnešního osvobození od přísných zákonitostí určujících vývoj moderny.