(...) Autorský nadhled je opět dokonalý, postavy jím vytvořené výrazné a strašlivé, ale přesné v rámci redukovaného světa vášní a pudů. Mechanismus děje je osudový a groteskní zároveň: sedlákovi Rígovi (tedy Říhovi) chcípne ovibos (to je kříženec ovce a krávy, typický autorův vtip) a tato smrt dobytka strhne lavinu událostí.

(...)I v tomto opusu potvrdil Křesadlo pověst autora, který si psaním nemusí nic dokazovat, který se psaním baví, což je určující předpoklad pro to, aby se bavil i čtenář. Vypráví z pozice starého bručouna, jenž ví o životě své. Hledí na svět brýlemi literární hry, v níž se snoubí vzdělanost se selským rozumem a humorem. On je tím ševcem, který ze svého verpánku hrozí kladívkem k nebesům, ale zábavně, nikoli zle. A nebere se vážně. Je učitelem svobody se vším všudy. (...)