(...) A znovu lze jen ustrnout: jakoby se s každým veršem zmocňovala čtenáře chuť vydat se na všechna ta "zakázaná" území, ohmatat a prožít "žité neuspořádanosti podstat".

(...) Sbírka Oblast ticha však přináší hlavně poezii z poslední doby, uhrančivou, subtilní a přitom nesmlouvavou, náročnou ke světu i k sobě samé, přesto místy zázračně prostou. I v nových verších rozeznáme příznačnou skepsi, temperovanou pozornou fascinací světem, opět za rozevlátou věcností i snově vícehlasým diskursem veršů vycítíme pevný existenciální podtón. A přece jsou nové verše v lecčem jiné. Jsou soustředěnější, minimalističtější, čistší, až mě to svádí říct - lidštější.