Malá rozměrem, velká kvalitou, významem i inspirací. Tak by se dala stručně charakterizovat publikace, která výrazně obohacuje současnou českou historickou produkci. Docent Jiří Chalupa ve své nové práci odbočil od svých studií věnovaných spíše novější době do tématiky jen zdánlivě odlehlé a ještě zdánlivěji překonané. Jako vždy je jeho výklad dokonalý, plastický, účelný a zajímavý. Od kacířských hnutí logicky přechází k založení církevní inkvizice, líčí formu inkvizičního vyšetřování a procesu, na konkrétních příkladech uvádí rozsudky a tresty. Zaměřuje se také na oběti této vznešené institucionalizované perzekuce zajišťující „spravedlnost“ tím nejhorším možným způsobem: hrůzou, torturou, upalováním, zastrašováním, vylučováním, stigmatizováním a jinými metodami společenské nebo fyzické likvidace lidí.
Jiří Chalupa dokázal využít malého formátu, a tedy omezeného prostoru knihy dokonale. Knížku vybavil i užitečnou bibliografickou poznámkou, chronologickým přehledem hlavních faktů i jmenným rejstříkem. Početnými ilustracemi osvětlil specifickou ikonografii instituce a předvedl její hlavní protagonisty i sadistické produkty. Především čtenáře od počátku do konce zaujme, aniž by slevil z historické objektivity a přesnosti. Výstižné citace svědčí o dokonalé orientaci ve starší a hlavně novější literatuře věnované tomuto tématu, některé epizody – například obvinění opilého Alonsa z Jaénu, který močil na zeď kostela – pobaví a zároveň poukážou na nejširší prostor, v němž se mohou kdykoli realizovat „spalovači mrtvol“.
Pokud by bylo možné něco knize vytknout, je to její příliš silná opora ve španělských reáliích, v nichž je autor nepřekonatelným suverénem. Bylo však jistě dáno spíš omezeným prostorem než menší orientací v dění v jiných teritoriích, že autor jen sporadicky odskočí do Portugalska, Latinské Ameriky nebo do střední Evropy – a jeho připomínka německých inkvizičních zvrhlostí je zvláště odporná. Kvantitativní ediční limity jistě znemožnily také konfrontaci „hanebnosti“ západního křesťanstva s puristickými a perzekučními praktikami jiných náboženských systémů (jsou-li), jak by si žádala dnešní globalizovaná doba. Možná by pak naše civilizace dopadla ještě hůř.
Čtenář, který dočetl poutavý text, se nemůže zbavit právě oné noční můry, která vylétla z „našeho“ kulturně politického historického sedimentu. Profesor E. Hobsbawm odůvodněně upozornil, že válečné a koncentráčnické tragédie 20. století byly způsobeny nečekaně vitálním zmrtvýchvstáním náboženských válek 16. - 17. století v podobě ideologických střetů. Vynořuje se tak otázka, zda bytostná agresivita západního křesťanstva v bojích o moc a hegemonii nebude potřebovat ve 21.století, v době clash of civilizations, nějakou obdobu osvědčené inkvizice. Řada indicií naznačuje, že soudobé fundamentalismy už pronikly i do těch oblastí, které se sotva zbavily perzekucí z Hobsbawmova „věku extrémů“. Zakazování knih a pronásledování domnělých přestupců ovšem zase postihují spíš ty nevinné „dole“, kteří močí na nepříliš poutavý chrám zproblematizované demokracie, a ukáže se nakonec zase jako neefektivní a nic řešící. Ale to už se zabýváme něčím jiným než vynikající prací Jiřího Chalupy.
Malá rozměrem, velká kvalitou, významem i inspirací. Tak by se dala stručně charakterizovat publikace, která výrazně obohacuje současnou českou historickou produkci. Docent Jiří Chalupa ve své nové práci odbočil od svých studií věnovaných spíše novější době do tématiky jen zdánlivě odlehlé a ještě zdánlivěji překonané. Jako vždy je jeho výklad
... 
