(...) Polan nekráčí obvyklou cestou po výčtu a interpretaci aluzí, jež ve filmu jsou, ale zamýšlí se nad jejich funkčností v tomto díle a na vliv při divácké recepci. Daleko více jej pak zajímá narativní struktura snímku a záměrné využívání politické nekorektnosti, vulgarity a násilí. Útlá publikace toho dokáže říci až překvapivě mnoho, nejen o Pulp Fiction a Tarantinovi, ale také o tvoření a vnímání podobných děl, často problematicky označovaných jako postmoderní.

(...) Vedle základních popisů tarantinovského přístupu k filmu a vůbec k charakteristice škváru se lze dozvědět dost o tom, co jsme v 90. letech mohli vnímat z širších kulturněhistorických souvislostí, ale třeba nám to uteklo nebo jsme na to po těch letech pití a drog zapomněli.