(...) Způsob, jímž je Mugl psán, toto přechodné období plně odráží, a proto je nutno tuto knihu plnou symbolů číst jako iniciační příběh: příběh rozevlátého a rozhozeného mladého muže hledajícího jednotu. Poněkud zmatené období, v němž se Daumal, rozpolcený mezi velmi snadnou schopností psát (příběh ostatně začíná s vypravěčem u psacího stolu: "položil jsem svět na stůl") a fascinací inteligencí a revoltou ("Byl jsem to já, kdo se nechal okouzlit svým vlastním probuzením; kdo se chytal výjimečné hry své vzpoury") nachází, brzy vystřídá vnitřní boj směřující k odmítnutí snadnosti a fascinace, aby pronikl skrytý a univerzální smysl bytí.