K Medojedkám jsem původně přistupovala dost obezřetně. No přece jen je to hodně tlustá kniha a já se do víc jak tří set stránkových věcí nepouštím. Ale prý je to úžasná věc, prý si to musím přečíst. No tak jsem se nechala přesvědčit a do knížky se začetla.
Budu upřímná, chvíli mi to trvalo, než jsem se tím tak nějak prokousala a zakousla se do toho rozvleklého příběhu. Už jsem to chtěla i vzdát, ale vždycky se pak objevilo něco, co mě přesvědčilo. A taky se mi zalíbil Alec. Mně se vždycky líbí ti negativní hlavní hrdinové. A taky se mi líbí knihy, kde je hlavním hrdinou spisovatel. Nevím proč, nejspíš je to ale tím, že to je tak nějak autentičtější... Zkrátka jsem to nevzdala a udělala jsem nejlíp, jak jsem mohla.
Medojedky jsou smutný, teskný příběh o člověku, který neví, co se svým životem. Který nevím jak naložit s tím, po čem celý svůj život toužil. Teď když to všechno má, chce zcela něco jiného. Jeho srdce je zklamané, neboť ten život, po kterém prahl není takový... je to všechno prázdné.
A i celé Medojedky se zdají tak nějak prázdné, povrchní. Jenže jaké jiné můžou být? Jsou o povrchnosti. To je ale dělá hlubokými. Podle mě je to velice hluboká a zamyšlení hodná kniha. Nese v sobě velkou myšlenku. Tu ale neodkryjete, dokut si celou knihu nepřečtete. Až potom vám to všechno dojde, až potom to všechno zapadne na svá místa...
Je to kniha, která v člověku zanechá trochu prázdna, je to kniha, která se musí číst víckrát. Pak teprve odhalí všechny své skryté přednosti...
K Medojedkám jsem původně přistupovala dost obezřetně. No přece jen je to hodně tlustá kniha a já se do víc jak tří set stránkových věcí nepouštím. Ale prý je to úžasná věc, prý si to musím přečíst. No tak jsem se nechala přesvědčit a do knížky se začetla.
Budu upřímná, chvíli mi to trvalo, než jsem se tím tak nějak prokousala a zakousla se do
... 
