Milostí prezidenta

Kniha Milostí Prezidenta od Zdeny Frýbove mě velmi zklamala, možná tím více, ze její knihy mám většinou ráda pro jejich rychlý spád, zajímavý přiběh a vtip. V tomto případě mám zcela opačný pocit. Rozsah knihy mohl být myslím klidně poloviční zato s nějakou pointou.

První část ‘Robertovo mladi’ je ještě celkem přijatelné nenáročne čtení, které bych ale očekávala spíše u jiných spisovatelů. Idylickou práci v socialistickém ateliéru v kolektivu čestných a nadaných lidi, narušuje jen neschopný soudruh ředitel a jedna dosazená černá ovce. Kdo by se ovšem na základě zkušeností s komunisty domníval, že takových lidí je třeba se obávat, velmi se plete – soudruzi ve vedení se tak strašne bojí co jeden na druhého může vědet, že nadaný, chytrý a talentovaný človek s nimi vždy bravurně vybruslí aniž by ztratil tvář. Neschopní komunističtí papaláši prostě nemají šanci. Horší je to s těhotnou rádoby-přítelkyni – tady už je emigrace nevyhnutelná…

Druhá část kniky ‘Po revoluci’ je ve znamení dobrých skutků za každou cenu. Souhlasím s tím, přerod ze socialismu do kapitalismu byl pro český národ celkem tvrdý a ani dnešní politická situace nevzbuzuje velký optimismus, ale autorčino opakované pranýřovani poměrů bez jakékoliv nadsázky a skrytým vyzdvihováním solialistických benefitů, mě opravdu nudilo. Zato “řešení” v podobě dokonalé vraždy prezidenta (jednalo se o zde o nějakou karikaturu Václava Havla?) bylo naprostým ‘odchýlením od reality‘ jak se kulantně vyjářil pan Teryngel v doslovu. Tato část mě opravdu ‘pobavila‘ svou nesmyslností a chybějící pointou. Co tím chtěla autorka říci? Měli by lidé, kteří doplatili na kuponovou privatizaci, zastřelit Václava Klause a tím se posunout blíže k demokracii?

Co mě naopak nepřipadalo vůbec vtipné, i když to byl asi záměr, byly rozhovory v rodinách hlavních postav. Líbi se mi občasná a trefná ironie Zdeny Frýbové, ale když se kniha omezí jen na jednu ironickou hlášku za druhou, nutí mě to přeskakovat řádky s cílem najit už nějaký smyslupný text, který by posunul děj.

Rodiny Timichových-Hurychových-Singerových jsou (až na dvě, později jen jednu vyjímku) jak vystřižené ze žurnálu – čestní, šťastní, chápavý, pohodový lidé, s ohromnou láskou ke zvířatům a odporem k velkému majetku, který je jen sužuje a přináší starosti …Taková kumulace úžasných vlastností na mě působila velmi nerealisticky a místy až odpudivě.