(...) Na rozdíl od většiny gerontologických studií se autorka neomezuje na sledování funkčních schopností starých lidí a jejich fyziologické potřeby, ale vychází z pojetí autonomie seniorů samých, kteří ji spatřují především ve zvládnutí denních aktivit a finanční soběstačnosti. Výzkum, z něhož Sýkorová vychází, byl „multidatový“, zdravotní problémy ponechal v pozadí a zaměřil se především na sledování sociálních vazeb starých lidí. Výroky seniorů jsou často komentovány jejich vlastními dětmi, což přispívá k plasticitě mezigeneračního pochopení.