Co dělá z této pohádkové cesty španělského pastýře za pokladem největší brazilský bestseller všech dob, stále znovu a znovu vydávaný a překládaný? Je zřejmé, že Coelho nenechá nikoho lhostejným. Líbí se všem, kdo si kupují a čtou motivační knihy typu "jak dosáhnout štěstí a úspěchu", zatímco jeho odpůrci mají z takové literatury kopřivku. Coelho zvolil jednoduchý styl i jazyk, zkompiloval a často i vytrhl ze souvislostí známé myšlenky různých náboženství a pohádek, které zároveň zobecnil tak, aby "nefandil" žádné konkrétní víře nebo kultuře, snad jen s rozdílem Španělska a Severní Afriky, kde se příběh odehrává.
Nejvíc mi vadí Coelhova pedagogická přímočarost, vedoucí až k blábolům typu: "Nebo hledat poklad. Duše světa se živí štěstím lidí. Anebo naopak neštěstím, závistí, žárlivostí. Splnit svůj Osobní příběh je jedinou povinností člověka. Vše je jedno. A když něco chceš, celý Vesmír se spojí, abys své přání uskutečnil." Takové moudro čtenář sem tam spolkne, ale když jde jedno za druhým, brzo se zahltí. I když vlastně, jak který čtenář. Jestli on si Coelho nemyslí, že odhalil podstatu a smysl všeho, Vesmír a Boha nevyjímaje.
Co dělá z této pohádkové cesty španělského pastýře za pokladem největší brazilský bestseller všech dob, stále znovu a znovu vydávaný a překládaný? Je zřejmé, že Coelho nenechá nikoho lhostejným. Líbí se všem, kdo si kupují a čtou motivační knihy typu "jak dosáhnout štěstí a úspěchu", zatímco jeho odpůrci mají z takové literatury kopřivku
...