(...) Příběh se ale brzy sebejistě rozeběhne po vlastní cestě. Demel své dramatické vyprávění rozsekává v čase i v úhlu pohledu. V kapitolách nechává proudit myšlenky trojice hrdinů. Zahořklého klarinetisty Jakuba, který s velkou obrazotvorností touží po dobrodružném životě, místo toho zůstává s nemilovanou ženou, matkou své dcery. Blázna, který má nadpřirozené schopnosti a kterého jeho schizofrenní představa jménem Ant nutí dělat podivné věci. A Milady, neschopné naplnit odlišné ideály ani jednoho z mužů, a tím rovněž své vlastní. Autor ale nepřijímá myšlenky postav do té míry, že by se samy staly vypravěči. Jeho odstup zvyšuje osamělost hrdinů a ta je přivádí ke stále odvážnějším činům. Demel míchá dohromady kontrastní přísady: vynalézavým, vtipným jazykem popisuje bizarní představy a trapné situace, do kterých se postavy dostávají, filozofické úvahy neomaleně uzemňuje vulgarismy.