(...) kniha je ale dobře napsaná a v důsledku platí za úvod ve smyslu takřka školském. Možná se tu projevuje i autorova profese vysokoškolského učitele. Při pozornějším pohledu lze rovněž dojít k závěru, že jde o dvě či tři sice souvislé, ne však úplně propojené studie. Zatímco kapitola nejdelší, Budoucnost subjektu, je i částí nejpodstatnější a zrcadlí Hauserovo vlastní mínění, části předcházející jsou do značné míry kapitolami samostatnými a do této úvahy neústí přímo. Budoucnost subjektu je taktéž autorovým vypořádáním se s postmodernou a byť je tento pojem rozbředle mlhavý, vidí jej Hauser jako onu filosofii současnosti, s níž je třeba kriticky se vyrovnat.