(...) Deníky psal jako literární dílo určené ke zveřejnění - průběžně také během jeho života vycházely, první svazek ještě v Maďarsku, další v exilových nakladatelstvích. Najdeme v nich proto velmi málo podrobností o autorově soukromém životě. S výjimkou poslední části je jen zřídka zmíněna Máraiova celoživotní družka Lola Metznerová či jeho adoptivní syn János, vůbec nic se překvapivě nedozvíme ani o Rádiu Svobodná Evropa, pro které autor pracoval v letech 1952-1967, ani o maďarském exilovém životě. Od toho si udržoval celoživotní odstup. V Denících k tomu píše: "Imigranti. Rozhovor je monotónní, protože většinou se chvástají anebo si stěžují. Jen málokdo z nich pociťuje cizotu jako možnost vývoje..." (1964). ***

(...) Dílo maďarsky píšícího rodáka z Košic se v posledních letech v České republice dočkalo zvýšené pozornosti. Česky tak vyšly jeho romány Svíce dohořívají, Zpověď, Judita či Noc před rozvodem. Teď nakladatelství Academia publikovalo v překladu Estery Sládkové a Dany Gálové autorovy obsáhlé deníky, které si psal od roku 1943 až do své smrti v roce 1989. Deníkové záznamy Sándora Máraie (1943-1989) jsou však nejen svědectvím o době války či o pozdějších letech, kdy autor odešel do exilu.