Planeta samých chlapců

(...) Hlavní hrdina sice plně čerpá z nevázané atmosféry chvilkových uspokojení, nicméně stejně intenzivně touží po lásce. Prahne po spřízněné duši, porozumění, blízkosti. Představuje alternativu největšího klišé červených knihoven - sní o partnerovi, který dá jeho životu smysl. Proti přání ale stojí realita. Žije ve světě, nebo spíše v podsvětí, kde je opravdovost mezilidských vztahů již předem vyloučená. (...) Přes veškerý cynismus se stále snaží považovat lidi kolem sebe za plnohodnotné bytosti, které si zaslouží alespoň špetku úcty. Tedy hlavně za bytosti, nikoli za anonymní prostředky k odbourání erekce. V prostředí, kde neexistují morální hranice, se však brzy sám stává obětí. Zavedená pravidla přežívání na okraji společnosti ho semelou jako tisíce jiných.