(...) Poté, co loni v říjnu vyšla v Americe a Británii autobiografie britského muzikanta Erika Claptona (63), stala se bestsellerem. Do konce roku se jí prodalo na 600 tisíc kusů a není divu, že byla přeložena do dalších jazyků. (...) V zájmu objektivity se vedle hudebního vývoje nevyhnul vyprávění o tom, jak vyrůstal s prarodiči, či o smrti Jimiho Hendrixe, která do obludných rozměrů odstartovala jeho následující lítý boj s drogami a alkoholem. Píše o víře v Boha i o smrti svého syna Conora v roce 1991, což je přirozeně nejsilnější kapitola díla. (...) Použil i nespisovný jazyk, ovšem citlivě tak, aby nevadil v plynulosti čtení (to je pochvala pro překladatele). Pokaždé jde rovnou na věc a ve vyprávění je velmi střízlivý. Často pochybuje, s tím i dané situace hodnotí, nedává najevo povýšenost a uznává chyby. Na rozdíl od zmíněného pinkfloydovského Masona nepotřebuje nadsázku a humor, jeho kniha je vážnější.

(...) Sympatické rozhodně je, že se Clapton nešetří ani nesnaží dělat se lepším, nevyhýbá se traumatizujícím zážitkům z dětství, kdy své prarodiče, kteří jej vychovávali, považoval za rodiče, otce nepoznal nikdy a o matce si do devíti myslel, že je jeho sestra. Píše o neveselém tápání ve vztahu k dívkám, nezamlčuje své dlouholeté přátelení se s různými drogami, hlavně heroinem. Když probírá svůj milostný život, jako třeba s ženou George Harrisona, či svá manželství, činí tak vždy s vkusem. V Claptonově světě je však hlavní hudba, a o té se toho dozvíme hodně: kytarista píše o slavných muzikantech a kapelách, s nimiž hrával - a opět s příkladnou skromností.

(...) Eric Clapton, bluesová a rocková legenda, popisuje svůj život bez příkras. Jeho výpověď je plná zážitků ze šedesátých let, kdy nastupují na scénu Beatles, Rolling Stones a sám Clapton se dostává do vleku událostí spjatých s životním stylem hippies a svobodomyslné mládeže pohrdající jakýmikoli společenskými pravidly