(...) Přesto je Oslnění důležitou knihou. Svým nezastřeným pohledem a ochotou ukazovat věci, které už nechceme vidět. Ve skutečnosti totiž nechceme znát o sobě pravdu. Jako ta žena z Brussigova románu, jíž vrátili zrak, ale ona se před palčivou září světa raději stáhla zpět do své slepoty. Protože se v ní narodila a zvykla si na ni. I my, oslněni dalšími deziluzemi, se budeme chtít vracet do starých časů. Ach, ta báječná šakalí léta, z nichž kape sliz ještě do dnešních dnů....

Všechny knihy německého spisovatele Thomase Brussiga se vracejí k dobám socialismu a popisují trable, ale i radosti východních Němců. Rozsáhlý román Oslnění však jde dál: snaží se vystihnout přelomovou dobu, kdy se hroutila komunistická nadvláda, ale přechod k demokracii ještě nebyl ukončen. A vytčený cíl se mu daří naplnit solidně. Brussig využívá v Německu populární model vyprávění, kde nedominuje jedna hlavní postava, ale příběh se skládá z osudů hned několika desítek lidí. (...) Přesto je Brussigovo Oslnění knihou, kterou by si zasloužily i české novodobé dějiny. Je totiž prosta zbytečného patosu i nesmyslné laskavosti, jež dobu příliš mytizuje, aniž by ji vysvětlila.