Zvířetovi lidé

(...) Do tohoto města, v němž se prolíná fikce s reálnými událostmi ( katastrofa Union Carbide v Bhopálu v roce 1984), zasadil autor vyprávění chlapce, jemuž chemikálie ohnuly páteř a učinily z něj Zvíře; tvora, který prochází slumy a přežívá na samém " okraji okraje" společnosti. Zvíře je svéráznou variací na antického Diogena - provokuje živočišností a primitivismem, ale na druhé straně hloubá nad podstatou lidské existence, příčinami utrpení i nad vztahy chudých a majetných. Pubertální výrostek i filozof z ulice, to je Sinhův vypravěč. Autor ho opatřil nápaditým stylem, v němž se mísí metaforičnost s neumělým jazykem spodiny. Zvíře vypráví příběhy obyčejných lidí, kteří v Khaufpuru vedou marný boj za spravedlnost, zároveň nešetří banálními epizodami o těžkostech dospívání. Je běžným smrtelníkem i mluvčím ponížených, který nezvykle adresně a naléhavě vede dialog se čtenářem.

(...) Právě vášeň, emoce vyjádřené v hlase vypravěče z ní dělají velký román. Na obecné, povrchní rovině by bylo možné říct, že Zvířetovi lidé "jsou o" havárii chemičky v Bhópálu v roce 1984, při níž zemřely stovky lidí a další tisíce byly doživotně postiženy. To je však jen kulisa. Dodává Sinhovi příběh, kontext, postavy, ale tím hlavním v tomto románu je Zvířetův hlas. (...) Zvířetův vypravěčský hlas žene příběh vpřed a i díky němu román nesklouzává k moralizování a ideologii, které jsou pro takzvanou postkoloniální literaturu tak typické. Příběh, který vypráví Zvíře, je sice smutný, na druhé straně v něm nechybí humor. Humor, nadsázka a ironie jsou pro Zvířete jediným způsobem, jak se vypořádat se svou tragédií. Rovněž je ale ironie a škleb jeho jedinou zbraní proti mocným tohoto světa, pro něž je samotná jeho existence urážkou... Zvířetovi lidé jsou velice čtivým románem, čemuž v češtině pomáhá citlivý a hezký překlad Petry Diestlerové.

(...) Napsáním svého románu, který byl nominován na Bookerovu cenu v roce 2007, totiž nakonec Sinha pomohl Bhópálským nejvíc. Kdo si přečte Zvířetovy lidi, nemůže zůstat k obyvatelům města s krycím názvem Khaufpur lhostejný. Tohle by samozřejmě žádná agitka - jakkoli zručně napsaná - nedokázala. Čtenáře po celém světě kniha strhává autentickým životem, který z ní sálá. Vděčíme za něj postavě vypravěče, Zvířete. (...) Zvíře ovšem není hlavním hrdinou románu, tím je samotný zápas khaufpurských občanů a jejich přátel za právo na normální život.