Cukrový klaun

V rozporu se svým názvem, odkazujícím na jednu z postav, je druhá kniha Martina Sichingera především o místě. Těžištěm i epicentrem románu je vojenský újezd Boletice, jeho historie a atmosféra. Až v druhé řadě se tu buduje labyrint vztahů a individuálních příběhů postav. Úspěch takového kompozičního postupu pak stojí a padá na autorově schopnosti zachytit svébytný a jedinečný genius loci. To se mu daří především propojením přírodní a vojenské metaforiky, které by snad mohlo působit prvoplánově, ovšem není tomu tak. Sichinger buduje organickou krajinu světa, duše i Čech - pavučinu počitků prorůstající volně a přirozeně jak lidským vědomím, tak hornatou krajinou či vojenským pancéřem. Ušmudlanost, oprýskanost; úpadek - typický kolorit českého venkova - tu rozličnými způsoby koexistuje s láskou, zatracením či nepochopitelně nezrušitelným poutem, které drží starousedlíky.

(...) Vítězem 13. ročníku Literární ceny Knižního klubu se stal román Martina Sichingera s názvem Cukrový klaun. Jak jeho autor řekl LN, děj knihy se odehrává v blízkosti grafitových šachet na Šumavě.