Formy citu: Lacanovská teorie

Kniha je inspirována učením francouzského psychoanalytika J. Lacana: jeho pojetím přání, rozkoše, imaginární a symbolické identifikace, identifikace "se symptomem" či sublimace. Tato teorie je použita v kvalitativním výzkumu života školní třídy v pubertálním věku z hlediska sociálních vztahů a vývoje identit. Studie popisuje následujících pět forem citů či vzorců vztahování se: etnosociometrii (ve smyslu přiřazování sociálních pozic), vlny, party, kamarádství a párovou lásku. S těmito formami jsou porovnávána velká témata společenské vědy: stádnost, vůdce, výměna a dar (etnosociometrie), hra a rituál (vlny), dobrodružství a byrokracie (party), antické a moderní přátelství a nepřátelství (kamarádství) a kurtoazní láska (láska). Práce ústí do formální teorie citů, formulované pomocí diagramatického modelu. Autor je členem Pražské skupiny školní etnografie.