(...) Na současného čtenáře dýchne z Veleslavínových kronikářských textů autentický duch doby. Dominantní rysy sledovaného období se tehdejšímu vzdělanci jevily podstatně jinak, než jak je vidíme my z odstupu několika staletí. Veleslavín si nevšímá epochálních zámořských objevů ani postupného omezování české suverenity v rámci upevňující se podunajské říše, tedy témat, která si dnes s jeho érou spojujeme především. Tím více místa věnuje expanzi bojovného islámu, jenž tehdy z Balkánu pronikal až na práh střední Evropy. V kontextu tureckého nebezpečí se národnostní a konfesijní rozmíšky mezi křesťany zřejmě nezdály až tak podstatné. Tedy alespoň Veleslavínovi.