(...) De Profundis jsou zápisky z žaláře v Readingu a obsahují i Čtyři listy, což jsou pro Wildea po stránce duševní i profesní důležité dopisy věrnému příteli Robbiemu Rossovi. Vězeňské zápisky jsou spíše těkajícími úvahami, které mají sloužit jako ozdravný mechanismus zlomenému člověku. Wilde se zpovídá " bylo to, jako bych hýřil s levharty", přehodnocuje, hledá si paralely v literatuře, umění i v Kristu jako berličku pro vzkříšení nového individualisty v sobě. Jeho tón je ale nejistý, a tak osciluje mezi postojem kajícníka " já sám jsem se zničil" a filipickou obranou " zač se stydím, je hnusné, měšťácké ovzduší, do kterého jsem byl zavlečen". Z vězení má odejít Wilde, jak ho neznáme: pokorný, soucitný, skromný a téměř introvertní. Vtipný a filosofující estét, šokující lev salónů a lehkovážný obdivovatel zakázaného v De Profundis zemřel.