(...) Pokud by někdo dle názvu titulu usoudil, že půjde o souhrn vinařských anekdot, šeredně by se zmýlil. Dálněvýchodní básně totiž nestmeluje pouze tematika vína, ale zejména pocit životní melancholie; útlá knížečka obsahuje intimní momentky zaplněné střídmou metaforikou. Drobná lyrika, prezentovaná jako výbor z obsáhlejší Mathesiovy knihy Zpěvy staré Číny, sice spatřuje ve vínu prostředek oddechu a úniku, nicméně téměř vždy chutná trpce. Tragický podtón je patrný ve všech básních. Ve verších úvodních Krásných slov o víně je čtenář nabádán ke správnému způsobu konzumace tohoto moku (...), ale až z dalších básní je zřejmé proč. Opilost po víně si člověk dle starých čínských básníků (namátkou Li Po nebo Tu Fu) musí užívat, neboť vše v lidském životě (především láska) je dočasné a pomíjivé. Doporučení k samotářskému rozjímání u kalíšku vína.

(...) Mathesius byl mylně považován za znalce čínské kultury a jazyka, ačkoliv sám vždy důsledně mluvil o inspirované, ohlasové tvorbě. Jeho mistrovství spočívá ve schopnosti vystihnout ideu a básnického ducha originálu tak, jak by toho přesný překlad nikdy nedocílil. Svou činností působivě zprostředkoval českému čtenáři křehké kouzlo vzdáleného jazyka. Slova se v něm neskloňují, nerozlišuje se mezi slovesem, podstatným či přídavným jménem, přesnější smysl dostávají až umístěním ve větě. Působivé a vyrovnané verše dosahují největší účinnosti výrazovou prostotou a čistotou. Námětově vycházejí ze života v sepětí s přírodou, zachycují střídání ročních období a počasí, prostředky přírodní lyriky postihují melancholii, klid a spočinutí.