Byl jsem Mengeleho asistentem

(...) Nyiszli sepsal vzpomínky na Mengeleho a osobní svědectví o fungování "lékařské praxe" v Auschwitz-Birkenau bezprostředně po svém návratu domů na konci války. Poprvé vyšly "paměti" Mengeleho asistenta v maďarském originále už v březnu roku 1946 a pochopitelně vzbudily obrovskou pozornost. Teď konečně vycházejí i v českém překladu. (...) Nyiszli přináší osobité svědectví. Nepoznal lágr ve špinavých hadrech, nevyhladověl na kost, nečelil dennodenní tvrdé práci ani sadistickému bití ze strany osvětimských bachařů. O svůj život se však Nyiszli dennodenně bál stejně jako jeho souputníci v přelidněných barácích: jako lékař-vězeň, Žid a nadto nepohodlný svědek šílených pokusů byl dříve či později určený k likvidaci. (...) Nyiszli se ve své knize příliš nezabývá podrobnostmi z vlastního života (z jeho osudu "před Osvětimí" se čtenář dozvídá jen nezbytné minimum) a užívá úsporný způsob vyprávění. Díky tomu kniha, která i do zdánlivě nejprobádanějšího období moderních dějin přináší nové poznatky, působí neobyčejně autenticky.

(...) V předmluvě ke svému svědectví Miklós Nyiszli píše, že jeho cílem "není snaha o literární úspěch..." a že "rukou lékaře, nikoliv perem reportéra, je (ty hrůzy) také nyní líčím". Ale to je jinak! - Nyiszliho pohled je lékařský, ale zdaleka nejen takový: Ano, popisuje průběhy a příznaky chorob, prováděné pitvy, rozličné příčiny úmrtí; nebo když na něj, ležícího obličejem k zemi, míří zbraň esesáka, uvědomí si, jak se mu v případě výstřelu rozstříkne mozek, co v tom okamžiku nastane v lebce, protože už kdysi, před válkou, jako soudní lékař, ohledával mrtvoly i po různých mordech. Ale v nemenší míře je to pohled lidský, humanistický včetně vědomí, kolik humánního toho v sobě aktér musel potlačit, jak obalit a otupit musel své nervy, aby v osvětimské mašinerii přežil.

Maďarskému pohledu na zvěrstva druhé světové války se již dostalo nejednoho literárního zpracování, z nichž hned několik je jich běžně dostupných i českému čtenáři. Stejně tak o postupech, které udržovaly v chodu nacistické pracovní a vyhlazovací tábory, není díky pečlivé německé evidenci těžké získat poměrně jasnou představu.