(...) Jak jednou napsal polský prozaik Jerzy Pilch, většina lidstva má za otce tyranské alkoholiky, psychicky narušené matky, prarodiče umírající v mukách a potomky odhodlané ke zločinu. Kniha Smrad Wojciecha Kuczoka, jednoho z nejtalentovanějších prozaiků mladé generace v Polsku, Pilchovo skeptické tvrzení tematizuje. Zavádí nás do nejmenovaného hornoslezského města, do patologického prostředí zdánlivě obyčejné rodiny z lepší střední vrstvy. (...) Román Wojciecha Kuczoka vzbudil v Polsku po vydání v roce 2003 zaslouženou pozornost kritiky i čtenářů, dočkal se překladu do sedmnácti jazyků. Když o rok později získal prestižní literární cenu NIKE, prodalo se jej rázem více než 50 tisíc výtisků. Už jen tento výčet dokazuje, že ve Smradu máme co do činění s jedním ze zásadních textů polské prózy poslední dekády.

(...) Sám autor přiznává, že je plna autobiografických prvků. Mimoděk se tak stává kritikou nefunkčnosti tradičních sociálních struktur a nutností jejich obrody. Takto představená charakteristika Kuczokova románu však působí jako politický pamflet či obžaloba polského konzervatismu, i když jde v prvé řadě o román se všemi literárními specifiky a kvalitami. Mladý polský autor je výstižný, mrazivě humorný, radikální a čtivý. Román Smrad má veškeré vlastnosti moderní angažované prózy, jejíž dopad by nemusel být jen nepatrný. Má ambice oslovit široké spektrum čtenářů a vystavit je tak konfrontaci s jejich představou a také zkušeností rodinného soužití. Rozsahem spíše kratší kniha, jejíž kvality jsou jak literární, tak také sociálně kritické.

Wojciech Kuczok (1972) napsal moderní rodinnou kroniku, která se v českých zemích jako typ vyprávění těší nemalé oblibě – a to jak u čtenářů, tak i autorů (např. Paměť mojí babičce, Patriarchátu dávno zašlá sláva).

(...) Je to příběh jednoho rodinného domu, který dává jeho obyvatelům pocit určité nadřazenosti? Je to příběh o tom, že slezské goralské nářečí vyděluje lidi - ať už chtějí, či nikoliv? Nejvýrazněji se Smrad přece jen asi věnuje příběhu chlapce, kterého dominantní otec mlátí bičíkem a neustále slovně atakuje. Je to tedy román o tom, že polská katolická rodina není vždy tou nejlepší "značkou". A také o tom, že někdo je takový zoufalec, že si svou důležitost musí potvrzovat neustálým otravováním vlastních dětí.

Kniha je postavena na obyčejném příběhu dospívajícího chlapce – jedináčka...