Vyrovnání s totalitní komunistickou minulostí je téma, které zajímá stále menší část společnosti. Jako by už „všechno“ nebo alespoň „skoro všechno“ bylo řečeno a veřejnost byla touto oblastí unavena a navíc zahlcena přibývajícími novějšími problémy.

Francouzská historička zkoumá, jak si lidé v České republice vysvětlují vlastní totalitní minulost a jak nacházejí svá místa v novém režimu. (...) Navíc se důsledně snaží, aby v knize dostali místo různí aktéři souboje o nedávné dějiny a jejich dnešní výklad. Staví vedle sebe ty, kdo se v obvyklé veřejné diskusi považují za nesmiřitelné nepřátele a vzájemně si odmítají naslouchat. Jejich často vroucí argumentaci se pokouší "chladně" shrnovat, vyhledávat protimluvy anebo nepřiznané shody s údajnými protivníky. České společnosti se tak dostává zacházení, na jaké není zvyklá. Může seznat, jak se asi cítí minoritní skupiny či exotické kmeny zkoumané sociálními vědci, anebo hmyz na špendlíku entomologů.

(...) Přijmeme- li za své oba zmíněné pohledy, jako na zavolanou se nám do rukou dostává unikátní průvodce po nedávné minulosti a zejména stavu paměti o ní. Jde o pohled o to cennější, protože vychází z pera sympatizující cizinky, v českém prostředí několik let působící Francouzky, socioložky Françoise Mayerové. Knihou Češi a jejich komunismus prokázala, že si dokáže udržovat profesionální odstup od tématu a zachovat věcnou kritiku, přitom však téma respektuje a snaží se ho i pochopit a představit pohnutky a svět jednotlivých protagonistů. (...) Přesto však platí, že tato kniha kultivovaně provokuje a nabourává mnohá dlouho sdílená klišé, za to si zaslouží jednoznačné uznání.