(...) U próz Lenky Reinerové platí, že nepatří mezi estetické skvosty, jejich cena je v tom, že autorka vypráví o svém životě, který odráží děje a proměny 20. století. Další hodnotou je pak to, že prozaička zažila lidi jako Egon Erwin Kisch či André Simone, o nichž tak mohla podat osobní svědectví. (...) Svazek Lodní lístek je tak přitažlivý především jako vzpomínka na Lenku Reinerovou. Při čtení Druhého přistání v Mexiku se silně vkrádá na mysl autorčin hlas, jímž by tento text předčítala... Především ale při čtení těchto próz vytane smutek nad tím, že už se s Lenkou Reinerovou nelze setkat a na určité věci z jejího života se jí dotázat. Proč jsme se víc neptali při rozhovorech, které jsme s ní vedli? Nebo nám na ty otázky nechtěla či nebyla schopna odpovědět?

(...) Vstupní text - Druhé přistání v Mexiku, patří k hlavní linii autorčiny tvorby, vycházející bezprostředně z jejích vlastních zážitků. Tentokrát vypráví zejména, nikoli však bezvýhradně - jak jinak, když jedna vzpomínka nutně probouzí k životu další, tu zasutější v čase, tu poněkud čerstvějšího data - o mexickém exilu za druhé světové války. (...) Druhý text, který dal knize název, se z autobiografické linie vymyká. Ale jen na první pohled. Osamělý mladý brněnský lékař Michal Racek, který na prahu války uvízne v Marseille, kde marně čeká na lodní lístek do Spojených států, sdílí osud, ale i sny, touhy a iluze mnoha lidí své (a Reinerové) generace. Postava i základní děj jsou tedy prozaickou smyšlenkou, ale životní pocit je autentický. Četba tu vede k pochopení dějin.

(...) I v těchto prózách zaznívají tóny obav i tóny naděje. Tyto polohy se střídají, ale převaha optimistické perspektivy je přece jen znatelnější. Zdá se, že tento postoj je i určitým "vzkazem" čtenářům o tom, že není třeba vzdávat se předem a litovat se, nýbrž mobilizovat v sobě všechny síly k přežití či překonání obtíží. (...) V obou povídkách, ale i v jiných textech, se implicitně projevuje autorčina konfese - nenechat upadnout do zapomenutí činy lidí z dřívějška, nést dál alespoň "kousek společného snu" či "zrnko moudrosti", i když je "zdánlivě zkreslené" a "pošlapané v špíně". Schopnost prostého sdělení nejednoduchých věcí života je pravděpodobně hlavním důvodem, proč si knihy Lenky Reinerové uchovávají oblibu u čtenářů všech generací.