(...) Jsou to příběhy velmi nesourodé, navzájem nesouvisející. Pravý požitek přesto přichází teprve při koncentrovaném, souvislém čtení. První nebo pátá povídka je vtipná, teprve při dalších se ale odkrývá také "osoba autora". Jeho záměr, jeho drobné manipulace jsou čitelnější, když třeba čtenáři servíruje kruté nebo víceznačné vyústění zápletky. Tučkovo pobavení z autorské svévole - která vždycky zůstává v mezích dobré prózy - může sdílet i čtenář. (...) Nejčastěji však Tuček píše povídky o vztazích. Autor je silně empatický s unavenými manžely, přepracovanými ženami, občas se stylizuje do představ šílenců a pochopení má i pro bezdomovce, jejichž realitu sleduje až s dokumentární přesností. Například v povídce, v níž si prokřehlý bezdomovec, který své boty hodil místo krmení labutím, zahřeje nohy tím, že se pomočí.