Budapešť

Literární tvorba brazilského zpěváka Chica Buarqua je v jeho vlasti přijímána rozporuplně; autorka českého překladu se naštěstí nenechala odradit. Text o jazyku lásky čtěme dvakrát.

(...) Text, který při své rafinovanosti uplývá svižným tempem globálního pop - rocku, do značné míry sestává ze zdánlivě banálních až brakových obrazů či historek: o sexu, o ruské ruletě v budapešťském hotelu, o holkách a skinech na ulici v Riu. Na pár desítkách stránek nám však mezi prsty proklouznou celá léta Costova rozdvojeného života, jehož časová konfigurace je patrná vlastně jen na rozpadu hrdinova manželství a na růstu (totiž tloustnutí a degeneraci) jeho syna. (...) Vše vypadá, jako by zlomyslná náhoda vrhla Josého Costu zrovna do Budapešti, aby postupně rozcupovala jeho identitu a nechala ho lavírovat a ztrácet se mezi dvěma světadíly, městy, jazyky, ženami; jako by ale zároveň bylo úplně jedno, že jde zrovna o Budapešť, a ne třeba o Prahu nebo Hongkong. Protože všude je vlastně stejně: všude stejné letištní haly, všude tytéž reklamy a pobočky mezinárodních korporací, všude řvou z televizí napudrované blondýny.

Buarque, známý především jako zpěvák a skladatel, ve svém třetím a zatím nejúspěšnějším románu udržuje rytmus a strhuje oslavou (tvůrčí) svobody. Anotace sice z pochopitelných důvodů láká na sex a násilí, ale ty naštěstí nejsou pro autora stěžejní.

(...) Velmi vtipný román kloubí allenovský a vianovský humor, založený mimo jiné na hyperbole a repetici určitých motivů (dýňové bochánky, procházky po pláži), a až surrealistické přechody. Není náhodou, že Buarqeho nejoblíbenějším filmem jsou Tatiho Prázdniny pana Hulota. Jeho neomezená představivost plodí skutečné skvosty, jako pasáž s obtěžkáváním žen knihami psaním na jejich kůži. (...) Nevážně klade existenciální otázky po možnosti budování vlastního osudu v uniformizovaném světě a v tomto smyslu je i románem o globalizaci. Připomenutím banálnosti toho, kam jste zrovna doletěli nízkorozpočtovou linkou, když jsou všechna města stejná a nejdůležitější je zachovat si identitu. Toto zásadní hledání, prosvítající pod veselými scénkami, je pohybově vyjádřeno celým tokem textu, který je zároveň osvěžující důmyslnou hrou.

Obraz postmoderního světa, který zpochybňuje hranice mezi fikcí a skutečností a zaměňuje realitu za její odraz. Spletitý myšlenkový labyrint a současně strhující příběh, který se čte jedním dechem.