O pohledu

(...) Se zpožděním celé jedné epochy - neboť zastoupené eseje, portréty, úvahy a analýzy vznikly v letech 1966-1979 - se tak do tuzemského kontextu vřazuje autor, v jehož poznávacím a hodnotovém aparátu se specifi cky mísí, zjednodušeně řečeno, Heidegger s Marxem, vysoká senzibilita s učením o materiální základně a sociálních třídách. (...) Substantivum "pohled" nabývá u Bergera několikerého rozměru. Jedním je fenomén vnímání a pohledu jako takového - jak se utváří náš vjem, jak pracuje zrak. Ve shodě s tím některé partie v Bergerových popisech působí až jako písemný "přepis" poučené jízdy oka po obraze a sledování vjemu v mysli diváka. Druhou rovinou je Bergerův úhel pohledu v širším slova smyslu, tedy coby interpretační stanovisko. A v neposlední řadě v knize běží o pohled dotyčných tvůrců na svět. Bergerův svazek je tak i nevyřčenou polemikou s tím, co je vidět takzvaně na první, rychlý pohled.