O milostných trablích z pohledu současných žen toho již bylo napsáno spousta. Jaké však ale
je nahlížet na milostné a vztahové perspektivy z druhé strany? Tedy z pohledu muže? A navíc ještě nepříliš atraktivního? Pozoruhodný román irského spisovatele Nicka Lairda Gloverův omyl (vydala Kniha Zlin v překladu Lukáše Nováka) je ve své podstatě jakousi pánskou obdobou smolařky Bridget Jonesové. Jen je cyničtější, sarkastičtější a hořčí. Současně navíc jde i o jakousi generační výpověď na téma, jak se nám tak nějak daří v dnešních časech s ohledem na nová média a komunikaci (zde máme na mysli zejména internet a komunikaci jeho prostřednictvím), jak už je ostatně v současné literatuře zvykem je reflektovat.
Hrdinou, nebo spíše unaveným pěšákem, příběhu je pětatřicátník, učitel angličtiny, David. Autor jeho prostřednictvím celkem věrně popisuje každodenní hořkosti plíživého stárnutí. Najednou je jedno jací jste uvnitř, ale jde o to, kde se ve struktuře ocitáte. Kdo jste před čtyřicítkou? Už ne mladí, ale ještě ne staří. Někde mezi a ta doba je vyplněna samovolnou tělesnou destrukcí víc než čím jiným. David Pinner si tedy o sobě nedělá iluze. Sám sebe prohlašuje víceméně za podivína a oběť „svých vlastních zvláštních petrifikovaných návyků.“Jen stěží ví, co ho skutečně zajímá. Bere jako holý fakt svoje určité outsiderovství. Odevzdaně tloustne, plešatí a přiznává si určitou strnulost.
Proto nepřekvapí, když se u příležitosti jedné vernisáže jednoho dne nesměle zahledí do sice starší, ale vitální americké umělkyně Ruth, která byla kdysi na univerzitě jeho profesorkou. Excentrické Ruth sice táhne na padesát, ale má mnohem více životní energie a elánu než o dvanáct let mladší David. Ten v ní pro sebe vidí jakousi šanci na znovuobrození a začne si vysnívat možný vztah s ní, zároveň si však ale nevěří a utápí se v neschopnosti. Shodou okolností a přes veškerou snahu se však Ruth nezamiluje do něj, ale do jeho, ještě o mnohem mladšího (dlužno říci mnohem atraktivnějšího) spolubydlícího Glovera. Tam kde je David těžkopádný, tam je Glover zcela roztomile bezprostřední a Ruth je jím okouzlena. David se octne tam, kde vůbec být nechtěl. V pozici kamaráda, který je v průběhu doby čím dál více trpěný a přehlížený. Nastalá situace tak jen zmnoží jeho komplexy. A v tom momentě, jako už tolikrát, přichází i tady na řadu msta. David se, snad téměř nevědomky, snaží zasévat semínka nedůvěry a podkopávat – podle něj - tak nevyrovnaný vztah. Internet se zde pak v rámci doby nezbytně objevuje jako přirozené místo pro možnou odplatu. David se ve volném čase baví psaním blogů, recenzí a nejrůznějších kritik. “Snáz se mu psalo o tom, co ho otrávilo. Nejsnáze pak o tom, co skutečně nesnášel. Byl to jeho prostor. Ať si oni mají svoje televize, noviny, knihy – internet je jeho. Demokratický, veřejný, anonymní prostor.“ Na blogu lze všechno a všechny podrobit nekompromisnímu hodnocení. „Člověk dostane v životě tolik kopanců, že s chutí skočí po příležitosti občas jich pár rozdat,“říká Liard prostřednictvím svého hrdiny a ten, vědom si svých handicapů volí přesně tohle - pohodlný a zákeřný způsob boje. Vystačí si s několika emaily, které pošle na ty správné adresy a průběžně si chladí žáhu psaním uměleckých kritik na Ruthina díla. Pochopitelně anonymně. A nakonec stačí docela málo, aby se podařilo vztah zničit. Navzdory neveselému konci jde o podařený příběh. Svižný, osvěžující a hořce vtipný. Liardovi se výtečně podařilo podat na několika prototypech působivý obraz samotářů dnešní doby a navíc hraje v příběhu hezkou vedlejší roli také Londýn. Zejména noční. Jediné, co možná knize trochu škodí na atraktivitě je obálka. Je ke své škodě nevýrazná a ač zcela jistě moderní a trendová, na první pohled by mě neoslovila ani nezaujala a to je vzhledem k obsahu docela škoda.
K osobě autora lze poznamenat, že v případě popisovaného zevnějšku nejde o autobiografii. Nick Liard je celkem pohledný mladý Ir a co se týče možných zkušeností ve vztahu se starší ženou je třeba uvést, že jeho manželkou je stejně stará a velmi úspěšná anglická spisovatelka Zadie Smith. Laird má na svém kontě zatím jen čtyři díla. Je autorem dvou oceňovaných knih poezie a dvou románů. Jeho prvotina Utterly monkey, o dvou přátelích z rozdílných sociálních prostředí, v češtině ještě nevyšla.
PS: Četlo se to nad očekávání dobře, text má spád a dá se mu věřit.
