"Petržalka je území, kde čas nehraje roli. Žijí tady tvorové, o kterých si zbývající část zeměkoule myslí, že už neexistují, že už vyhynuli." Vize odlidštěného, anonymního bludiště vykloubeného z toku času - bratislavského sídliště Petržalka, je v případě románu slovenské autorky kulisou pro příběh o partnerských vztazích. Petržalka ale nezůstává na pozadí, tvaruje životy svých obyvatel svou specifickou atmosférou, je osobní jógou i zenem, jak doznává hlavní hrdinka knihy Elza. Její příběh se tříští do mnoha malých útržků, střípků, skáče v čase i prostoru, rozpadá se a zase se skládá jako koláž jednotlivých momentů a vzpomínek. Fragmentární styl je typický pro kompoziční rukopis slovenské autorky. Její poslední, kritiky nejvíce oceňovaný román, není výjimkou. Mimoto ho charakterizuje lehkost, opravdovost a jazyková hravost.