(...) Své cesty po Indii, Číně, Japonsku a dalších zemích Dálného východu podnikl již na počátku třicátých let minulého století. Kniha však v češtině vychází vůbec poprvé a dokazuje, že ačkoli se dějiny od té doby změnily k nepoznání, Michauxovy postřehy jsou pouze s menšími změnami platné dodnes. (...) Michaux se vymezuje vůči nekritickým cestovatelům, kteří popisují krásy Indie, jejích lidí a myšlení. Jeho přístup je spíše zesměšňující a dehonestující. "Nikdy jsem se nesetkal s hodným Indem, Ind se nestará o ostatní, jen o svou spásu." Jeho pohled není v žádném případě laický, ale opírá se o vlastní prožitky spojené s pečlivým studiem. Michaux mísí prvky reportáže a tradičního cestopisu, obohacuje je však i o lingvistické analýzy, zkoumá tamní umění, divadlo, film, filozofii i detaily z obyčejného života. Díky tomu se mu daří jít do takové hloubky a přijít s natolik univerzálními pravdami, až se tají dech. Indové zbožňují zbožňování, naopak Číňané milují rozumovost, a i možná proto se již neumějí smát.

(...) Barbara v Asii je možno číst nejen mnoha různými způsoby, ale také v pořadí, které čtenáři vyhovuje. Už to je nezvratný důkaz autorovy velkorysosti. Přesto se mi zdá, že jedna lekce, kterou je možné z knihy načerpat, nad ostatními převažuje. Totiž ta, která je naznačena již v titulu a celým textem prochází: poznání, že člověk musí mít rozsáhlé vědomosti a řadu často obtížně nabytých zkušeností, aby si v plném rozsahu uvědomil vlastní barbarství. Kdyby počet podobných barbarů převýšil počet těch, kteří jsou nezlomně přesvědčeni o svém poslání šířit civilizaci a kulturu, byl by svět podstatně obyvatelnější. Ale protože jich je jen hrstka, nutno se spokojit s tím, co je k mání. O pronikavosti Michauxova vidění nelze pochybovat.