Zlodějka

(...) Zlodějka je plná zvratů: to, co se jeví na první pohled jako jasný plán, se nakonec ukazuje jako léčka a tato léčka dostává v dalším dějství ještě nové, netušené aspekty. Ani postavy nejsou tím, za koho se vydávají - a mnohdy nemají o svém původu (a tím pádem dědictví, které na ně čeká) potuchy. Watersová tyto obraty zvládá bravurně, pohrává si se čtenářem jako kočka s myší, a přestože je zhruba od poloviny románu závěr předvídatelný, čtenář čte horlivě dál, natěšen, co překvapivého mu bude odhaleno za další zákrutou.

(...) Čtivost Zlodějky však neplyne jen ze zajímavého, místy lehce erotického námětu, zasazeného do atraktivního prostředí. Sarah Watersová nechává svůj příběh vyprávět střídavě obě hlavní postavy, čímž tříští lineární děj a pozoruje jednotlivé věci i úkony postav dvěma zcela odlišnými úhly pohledu. A v tom je autorka opravdu brilantní. Obě vypravěčky totiž do textu promítají své specifické záliby, touhy, obavy a čtenář tak může mnohem intenzivněji prožít samotné sbližování obou dívek a dokonale pochopit, co mají společného a v čem jsou naopak zcela odlišné. Skrze formální stránku knihy tak dojdeme ke skutečnosti, že se jedná o ryze moderní román, pouze zabalený do hávu antikvariátní komodity, aby nakupujícího více pobavil.

(...) Rozsáhlý román Zlodějka propojuje tradici anglického románu s postmoderní "čtivostí". Sarah Watersová nenechává nic náhodě ani ve výběru prostředí, v němž se příběh odehrává: vedle londýnského podsvětí to je zchátralé šlechtické sídlo s jeho lačným majitelem a také blázinec. (...) Sarah Watersová tak nabízí směs viktoriánského románu s detektivkou a také s dalším svým "refrénem": lesbickou láskou.

(...) Watersová totiž čtenáře nešetří, takže od prvních stránek ho doslova zavalí smrští intrik, podrazů a vražd, poznáme život zločineckého podsvětí, svět pornografické literatury a sexuální vztahy, o kterých se nikdy příliš nemluvilo (ani tehdy, ani dnes). Neméně zajímavý je fakt, že román má hned na první pohled dvě zcela odlišné vypravěčky. Ale Watersová jejich osudy postupně tak proplete, zamíchá a přefiltruje, že se vám až tají dech. Milovník historických detektivek se má opravdu na co těšit! Na některých reáliích si dala Watersová opravdu záležet a prostudovala je velice pečlivě - za všechny bych zmínila hlavně část knihy odehrávající se ve viktoriánském blázinci. Ta mne zaujala asi ze všeho nejvíc, protože Watersová je ve svých popisech až bolestně přesvědčivá a naprosto autentická. Dotkla se něčeho, co v polovině devatenáctého století způsobilo řadu skandálů: někteří manželé se totiž zbavovali svých "neposlušných" manželek tak, že je ve spolupráci s bezohlednými doktory v tichosti odkládali do soukromých blázinců někde na venkově. Odtud pak nebylo úniku, což na vlastní kůži zakusí právě jedna z hrdinek románu. Musím přiznat, že těch 548 stran mi dalo dost zabrat, ale jsem moc ráda, že mi je tehdy Eva Slámová nabídla. I když nejsem v překládání historického románu úplným nováčkem, Zlodějka se s žádným dílem tohoto žánru nedá srovnat. A to jak zpracováním, rozsahem, tak ani námětově. Pro mě to rozhodně byla velice zajímavá zkušenost a výzva.