Pouštní Kopí: Démonský cyklus 2

V druhém díle je přidána další hlavní postava Ahmann asu Hoškamin am Jardir am Kadži. Bohužel z prvního dílu je znám jako negativní postava, a proto jsem to začala číst s předsudky k němu. Ale už po pár přečtených stranách jsem si ho oblíbila. Jako chlapec byl odtržen od matky a sester. S dalším chlapcem Abbanem byl odveden na Hannu Paš, kde se měl vycvičit a najít svou životní cestu. Na té se mělo rozhodnout, jestli se chlapci stanou válečníky, duchovními a nebo neuspějí a budou chaffity, to jsou muži beze cti. Jardir dokázal vrátit otcovu jménu čest a jako dvanáctiletý se postavil démonům, zde nazývanými alagai. Ale mezi válečníky se hned nedostal, věštkyně ho po první noci v labyrintu poslala do školy pro damy, aby načerpal další vědomosti. Opět udělal čest svému jménu a až poté se vrátil mezi válečníky. Vzal si Ineveru, mocnou Dama´ting, která ho vedla při cestě na vrchol až na místo Šar´dama Ka. Děj nenavazuje přímo na první díl Tetovaného, ale vše se odehrává zároveň a místy se určité situace protnou. To se mi moc líbilo, vidět určitou situaci zpětně z jiného pohledu, a pomohlo mi to lépe některé postavy poznat. Nic není jen černé a bílé. Další přidaná postava je Renna Jirchářova z Tibetské Říčky, odkud pocházel i Arlen. Jejich osudy se opět spojí. Arlen projíždí městy, aby všem dal možnost bojovat proti démonům a varoval je proti krasijcům, kteří si chtějí všechny podmanit do poslední bitvy s démony Alagai´šaraku.


Doporučení: Pouštní kopí je opět velmi čtivá kniha, je tu rozebírán jiný druh života. Krasijci jsou válečníci tělem i duší, pro které je čest zemřít v boji. Zabíjení démonů provází celý jejich život a vysmívají se chinům, což je označení pro cizince a zbabělce, za jejich schovávání se za chranami. Obdivuji propracovanost knihy, prolínání dějů a osudů postav.