V knize ruské autorky Olgy Grušinové Život a sny Anatolije Suchanova však politické události sovětského Ruska tvoří jen nenápadnou stínohru v pozadí, nikdy nejmenuje konkrétní historické události, politiky, čas. Jde tu především o intimní příběh výtvarného kritika, který byl dříve nadějným surrealistickým malířem, pak ale raději "ve světle strašlivých uplynulých let sám sobě přísahal, že si ze světa kolem sebe ukrojí malé, bezpečné štěstí, které bude jen jeho". Raději zvolil "moudrost jednoduchého každodenního života", opustil svoje plátna a stal se šéfredaktorem prorežimního časopisu Světová tvorba. Olgu Grušinovou tedy nezajímá sovětské Rusko z pohledu velkých, ale těch malých dějin, které mají osobnější, a proto i obecnější výpověď. Vykresluje je v podobě krize identity a následné katarze, kterou Anatolij Pavlovič Suchanov prochází. Jeho příběh podlehnutí a následného pádu je archetypální, faustovský, probouzí ve čtenáři otázky nejen po tom, jak by obstál ve stejně vyhrocených podmínkách, v jakých podlehl Suchanov, ale hlavně jak se se svojí vinou smířit.