(...) "Osmdesát let, o něž tu jde, představuje nejhorší čas Evropy," píše v doslovu Jiří Gruša. Kohout zažil hitlerovskou Prahu a v ní rodinné přátelství s knězem Vladimírem Petřekem, který po atentátu na Heydricha ukrýval parašutisty. Pak nadšení Stalinem, ostatně v den jeho narozenin si bral svoji první ženu. Zlom přišel v srpnu 1968, vyloučení ze strany o rok později. Po Kohoutově životě s Hitlerem a Stalinem přichází život s Václavem Havlem, nejenom kolegou dramatikem. (...) V edici Paměť v nakladatelství Academia už vyšly tři desítky knih, v nichž vzpomínali spisovatelé Ivan Klíma či Sándor Márai, malířka Milada Marešová, vědec Otto Wichterle i onkolog Josef Koutecký. Pavel Kohout se do téhle edice hodí bez diskusí – zažil třicátá léta zakončená obsazením Československa, nacismus, komunismus, exil, demokracii. Kromě rozsáhlého, oceňovaného, čteného, filmovaného a hraného díla referuje o druhé části každého roku jeho života (počínaje rokem 1972) i novoroční fotografie.