(...) Nezanedbatelnou silnou stránku nová Kohoutova kniha má: on sám tu celkem poctivě vylíčil své viny i své zásluhy. Ano, v mládí byl nekompromisním dogmatikem, což mu dodnes leckdo rád připomene. Ale už od druhé poloviny padesátých let patřil mezi ty, kdo prosazovali nezávislé kritické myšlení, a to nejen na divadle. (...) Pavel Kohout byl vždy kontroverzní osobností a rozporné reakce vyvolá i tato kniha. Ono je asi nejlepší ji prostě přečíst a moc u ní nepřemýšlet. A až potom se zamyslet nad dějinami dvacátého století a nad tím, co se dělo s lidmi, kteří je pomáhali vytvářet.