(...) Těsnohlídek je jeden z mála básníků, který píše o jevech a osudech kolem sebe, ve společnosti, nikoli výhradně o svých osobních záležitostech. A jako beatnici stylem zdánlivě jednoduchým, jaksi zdrsněle prévertovským, kterého není třeba se bát, třebaže jste poezii dodnes dobrovolně nečetli. (...) Sbírka sice zapadá do současné atmosféry celosvětové sociálně laděné naštvanosti, ale autorova společensky angažovaná poezie bude patrně vždy nahlížet okolí zejména přes životní kotrmelce lidí nejen ze dna, a právě tyto básně o konkrétních osudech by neměly ztratit dech ani po čase, v dobách, doufejme, klidnějších. Proloženy texty o momentálních událostech mohly by Těsnohlídkovy sbírky dát jednou dohromady svéráznou dobovou kroniku.

(...) Skutečnost je přece jenom trochu složitější: Těsnohlídek umí být trefně lakonický a dává svým postřehům o životních zoufalcích černohumorný podtón. Vychází z běžné, banální situace, aby ji podtrhl drsnou pointou. Naléhavost, která z – básnicky jednoduchých – textů prýští, přitom neslouží rozhořčení, ale spíše povzdechům. Nebo tichému smíchu, skrytému do dlaní. Autor má blízko k rakouskému experimentátorovi Ernstu Jandlovi.