Slepice a televize

Hrdiny krátkých příběhů jsou zvířata, rostliny a věci, které se chovají jako lidé. V díle se alegoricky poukazuje na nejrůznější lidské nedostatky a chyby (pýchu, lenost, hloupost, marnivost). Přece se však nejedná o klasickou bajku ezopovského typu, neboť v těchto bajkách-nebajkách jako by nad poučením převažoval vtip a humor.

(...) Dvořákovo vyprávění oplývá hravostí a nenásilným novátorstvím, množstvím neotřelých slovních spojení a výstižných přirovnání. (...) Slepice a televize svádí čtenáře, ať už děti věkem či duchem, k opakovanému čtení, hlasitému předčítání, inspiruje k vlastnímu výtvarnému nebo i dramatickému zpracování příběhů, a třeba i k vymýšlení dalších bajek-nebajek. Je to bezesporu dětská knížka, jak má být.