Román Jáchyma Topola Chladnou zemí vyšel v nizozemském překladu Edgara de Bruina pod názvem De werkplaats van de duivel v březnu 2010. Kniha vzbudila v nizozemských a vlámských médiích u českého titulu nevídaný ohlas.

Kdo kritizuje nebo dokonce paroduje turismus po památnících holocaustu, ten rychle upadne do podezření, že táhne za jeden provaz s utlačovateli a popírači holocaustu. A dostane se mu poučení...

Za svou nejnovější prózu to Jáchym Topol od mnoha recenzentů pěkně schytal. Nešetřily ho zejména „rychlokritiky“ otištěné v kulturních rubrikách našich deníků.

(...) Nová próza Jáchyma Topola je temná, vtipná a pojednává o smrti. Hlavní hrdina knihy Chladnou zemí je expert na smrt. Syn pamětnice koncentračního tábora, otcovrah a vězeňský katův pomocník nepohlížel na vojenskou kariéru jako jeho vrstevníci: " Jatka byla v Terezíně, to bych bral." Po propuštění z komunistického vězení se spíš jako světa neznalý loser podílí na vzniku squaterské společnosti shánějící finanční prostředky na záchranu Terezína, tedy na kulturní akce a vlastní živobytí. Nakonec je jakožto odborník na hroby a jako zdroj cenných kontaktů odvezen do Minsku, kde má pomáhat při přípravě muzea genocidy, které se ukazuje být infernálním zařízením. (...) Topol o paměti nemoralizuje ani nekáže. Ani ji nerelativizuje. Nedává odpovědi, sotva klade otázky. Obě pamětní místa, jak terezínský squat, tak běloruské morbidní muzeum, končí v plamenech. Paměť shoří. " Mně ale o nějakou paměť nešlo," říká hrdina, " mně šlo o to někde žít."

Na ploše třinácti kapitol, označených pouze číslicí, se čtenář setkává s příběhem klenoucím se nad několika posledními desetiletími naší historie, ukotveným však v současnosti. Jeho vypravěčem se stává bezejmenný hlavní hrdina, jehož osud – stejně jako v případě řady dalších postav – je neoddělitelně spjat s Terezínem.

(...) Jáchym Topol ve své novince znovu demonstruje, v čem je od svých prozaických počátků svébytným spisovatelem: je okouzlený narací, vírem řeči, dynamickými a imaginací živenými větami, v nichž se skutečnost proměňuje ve fantastický přízrak nebo zlý sen a časové plochy se libovolně smršťují či přesouvají. Svého hrdinu pak modeluje jako jistou esenci: na svět přišel v Terezíně, na místě bývalého koncentračního tábora, roky prožil za mřížemi komunistického kriminálu - a v nové době, čili po devětaosmdesátém roce, si vzal do hlavy "krmit paměť světa".

(...) Nový román Jáchyma Topola Chladnou zemí je v tomto ohledu výjimečný. Venku teď sice jarní slunce žene rtuť teploměru někam ke třicítce, ale z četby této knihy vám bude zima. Respektive z toho, co se z ní o sobě dozvíte. (...) Přesto jsou jeho popisy hromadných hrobů, na kterých se v současné východní Evropě snažíme vystavět poklidnou budoucnost, tak věrné, až je z toho čtenářovi špatně. A možná se nejedná jenom o Východ. Žijeme přece ve světě, kde se "ďábel ještě sakra činí", a nic nám nepomáhá, když se historii snažíme zarovnat radlicemi zapomnění. Ona totiž do přítomnosti v tu nejnevhodnější chvíli ze svého rovu vytrčí kostnatý dráp.