Noční práce

Nejlepší kniha Jáchyma Topola. To bezesporu.

Brilantní a uhrančivá hra s jazykem a příběh, který se od první stránky valí vpřed jako lavina čtenáře ihned natolik vtáhnou do příběhu, že ho opustí až po dočtení poslední stránky. Bude ovšem ještě dlouho potém přemýšlet, jak že to vlastně končilo a co v příběhu vlastně všechno bylo. Ke knize se určitě, ale brzo vrátí.

Kniha začíná přesně když zemi napadnou vojska Varšavské smlouvy. Všude se střílí, umírají lidé. Hlavní hrdina - ještě malý chlapec - utíkají se svým otcem domů, kde je jeho mladší bratr. Otec je oba odveze na vesnici odkud pochází, aby se tam skryly než se situace uklidní. Tam nás čekají různé klukovské příběhy, které na vesnici zažívají. Chodíme s nima hrát si do lesů, koupat se, pozorovat a zkoušet balit holku, o které každý kluk z vesnice sní. To všechno je ovšem naprosto prošpikované událostmi doby. Bez příkras, bez vysvětlení. Hlavní hrdinové sami nevědí, co se děje. Vědí jen to, že 'jsou tady Rusáci'. Události z Prahy se do vesnice dostávají jenom pomocí rádia, nebo různých vzkazů.

Strýc, který bratry na vesnici hlídá je takovým obecním komediantem. Tak ho má rád i čtenář. Když se nakonec však odhalí jeho přetvářka, a napojení na bratra vynálezce, začne tušit konec příběhu. Ten na sebe nenechá dlouho čekat. Pro syny si přijede otec-vynálezce a chce s nimi odjet. Celý konec se odehrává ve velkém stylu, což potvrzuje honička na motorce.

Poslední věty příběhu nás nenechají vydechnout, ale vyvolávají další otazníky. A to je například důvod, proč se ke knize budeme stále vracet.