Pacička

Otokar, který ví, že je adoptovaný, se jednoho dne rozhodne vypátrat svou rodinu. Přihlásí se do pořadu, ve kterém se hledají příbuzní a díky němu se vydává do vesničky, kde by měla žít jeho biologická matka. Postupně zjišťujeme, že tohle pátrání vážně nebyl dobrý nápad.

Tak tohle byla jízda! Neskutečná! Jakmile knížku otevřete, neodložíte ji, dokud nebudete na konci a nevydechnete vzduch, který jste při čtení zadržovali v plicích.

Když jsem dočetla autorovu předchozí knihu, Druhý dech, bylo mi jasné, že se máme v budoucnu na co těšit. A nespletla jsem se. Pokud se mi Druhý dech vážně líbil, tak tentokrát jsem byla naprosto nadšená. Pokud se mi u Druhého dechu něco nelíbilo, tady nemám co vytknout.

Pacička je napínavá od začátku do konce, nebudete tušit, jak tohle celé dopadne. Je to skvěle promyšlené, propracované a vše podstatné se vždy dozvíte v tu správnou chvíli. Připravte se místy na drsné čtení, nejednou vám přeběhne mráz po zádech, možná budete i znechuceni (vážně neděkuji za slimáky :-D), ale všechno do příběhu patří a vytvoří neskutečně skvělou, silnou a zároveň temnou atmosféru.

Čtení jsem si vážně užila, prožívala jsem každičkou stránku. Tohle prostě chcete číst.

Miluji bylinky a léčitelství, ale po dočtení této knížky vlastně nevím, zda se tím mám chlubit… 😉