Trojjediný prst

(…) Se ztrátou jakékoli abstrakce, s potlačenou sublimací pudu na citový prožitek, s materializací člověka anebo obecněji s převodem bytí na kauzální podstatu tělesného prožitku, nabízejícího se pouze tady a teď, dozajista souvisí i to, jak se spolu s těmi, jejichž život je alespoň v jisté výseči Aidsem zachycen, štěpí vše do neohraničené mozaiky, prolínající člověka s okolní realitou. Co vlastně znamená, že se v Trojjediném prstu autor erotického deníku spolu s tím, jehož tělo nejspíš samotné psaní deníku iniciovalo, rozložil na své součásti, že se naprosto oddal metodě fragmentace a rezignoval na jakýkoli smysluplný celek? (…)

(…) Jenomže poezie Elsy Aids není pouhým sugestivně podaným bolestným zavytím básníka. Jsou v ní totiž reflektovány ty nejzákladnější elementy života. Trojjediný prst je sbírka o prostoru, ale také o pohybu, o výměně a neustálém těkání, které je přeci nejzákladnější skutečností univerza. Jak bolestné je potom zjištění naší nestálosti, nedefinovatelnosti v prostoru, a především ve vztahu k druhým lidem. Básně Elsy Aids mají moc vyvolávat nepříjemné uvědomění si sebe sama jako pohybu a změny, netrvání. Jsou to texty paradoxů. Je jen na čtenáři, zda ony paradoxy bude vnímat jako bezvýchodnou ztrátu příjemné iluze, nebo jako procitnutí do ryzí skutečnosti: „To napůl skryté místo, kde jsem nikdy neměl být sám, jsem objevil sám na sobě.“

(…) Celá kniha je průvodcem po tom, co se děje pod hladinou těla a pod hladinou myšlenek, které nám procházejí hlavou nebo je říkáme nahlas. Texty se zavrtávají velmi hluboko, jejich východiska jsou nepříjemná, zraňující a nebezpečná. Je to „vysoká hra“ se vším všudy, básník si vytrvale dovoluje probourávat se do hájemství podvědomí a snů, aniž by byl trubačem již dávno zdegenerovaného a podagrického -ismu. Vždycky, když se snažíte sledovat, kam Elsa Aids směřuje, uteče někam jinam, než byste čekali. (…) Intenzita textů Elsy Aids nezhasíná ani po několikerém čtení, a pravděpodobně bude vzbuzovat emoce i po letech. I když to nejsou zrovna nejlepší a nejčistší emoce, jejich vyplavením a pozorováním se dozvíme velmi mnoho. A nejen o subjektu, ale i o sobě samých.