(...) Přestože je próza plná dobových detailů, ať už z prostředí samoobsluhy, činžáků nebo úřadů, je nutné chápat příběh jako symbolický. Je to podobenství o společenských mechanismech, které tlačí člověka do role poslušného kolečka v soukolí. Tím, s jakou osudovostí problém hlavní postavy zasahuje a jak obtížné, až nemožné je v rámci systému cokoli zmoci, se Mikeš ve Škodlivém prostoru blíží Kafkovým prózám. Na rozdíl od Kafky ovšem nikdy zcela nepropadne pocitu bezvýchodnosti. Román je co do dějové linky prostý, soustředěný výhradně na problém hlavních postav.