Jaká je cena člověka

(...) Kersnovská ve svých pamětech osvědčila vynikající pozorovací talent. Pasačka vepřů, zdravotní sestra, pomocnice v márnici, a posléze dokonce hornice zevrubně charakterizuje sadistické dozorce i rázovité postavičky mezi spoluvězeňkyněmi a neopakovatelným způsobem přibližuje atmosféru v gulagu i o něco snesitelnější poměry ve vyhnanství, kam díky bonusům získaným v norilském táboře roku putovala v roce 1952. Po vypršení trestu v roce 1960 žila se svou matkou v severokavkazských Jessentukách. Právě zde své memoáry zhustila do objemných sešitů a poskytla tak ojedinělé svědectví o oné „vzrušené době“, proklínané jejími oběťmi a dodnes adorované stalinisty. Životní příběh Jevfrosinije Kersnovské, jež se navzdory prožitému utrpení pokládala za „obyčejnou Evropanku“, potvrzuje poněkud cynické rčení, že kdo přežil gulag, měl vyhlídky na dlouhověkost. Narodila se totiž v roce 1907 a zemřela až roku 1994.