Vojáci na železné oponě: Vojáci, padlí při pokusu o přechod státní hranice, příslušníci Pohraniční stráže, usmrcení uprchlíky a dezertéři přes železnou oponu 1948-1989

Kniha se zabývá osudy vojáků, kteří se pokoušeli uprchnout z Československa přes systém pohraničních zátarasů, i pohraničníky, kteří měli za úkol odchodu do exilu zabránit. Na obou stranách pomyslné barikády byli muži, kteří v důsledku postavení železné opony a útěků přes ní položili životy. Jimi se zabývají první dvě části knihy, třetí je zaměřena na úspěšné i neúspěšné pokusy vojáků proniknout přes železnou oponu na západ. Dosavadní výzkum prokázal třiceti čtyř jmen vojenských osob, které z nejrůznějších příčin zahynuly během pokusu o překonání pohraničních zátarasů mezi Československem a Spolkovou republikou Německo, popřípadě Rakouskem. Z této skupiny byli čtyři muži příslušníky československého zahraničního vojska ve Velké Británii a na Středním východě v letech druhé světové války, jeden důstojníkem ČSLA a jeden z politických důvodů propuštěným rotmistrem, jeden důstojníkem a další rotmistrem Pohraniční stráže, dva agenty vojenského zpravodajství, dvacet čtyři vojáky základní služby u ČSLA nebo Pohraniční stráže, jeden příslušníkem východoněmecké NVA a jeden Sovětské armády. Dva z těchto mužů jsou uvedeni zcela poprvé,dosud se nevyskytovali v žádném publikovaném seznamu železné opony.
Všeobecně se udává, že z přibližně 650 pohraničníků, kteří zahynuli při střežení státní hranice bylo jen deset zastřeleno nebo jinak usmrceno narušiteli hranic. Většina publikací přitom tvrdí, že padli pod palbou takzvaných agentů-chodců, tedy kurýrů západních zpravodajských služeb, vysílaných na československé území. V textu jsou popsány všechny známé případy, kde se příčina smrti příslušníka připisuje násilné činnosti ozbrojených zběhů, uprchlíků nebo kurýrů. Třetí část knihy se zabývá fenoménem zběhnutí do zahraničí, který byl po celá čtyři desetiletí živým, i když pečlivě utajovaným tématem. Za období totalitního systému opustilo ilegálně Československo nebo se o to pokusilo poměrně značné množství vojáků a to dokonce také příslušníků Pohraniční stráže, považované režimem za kádrovou elitu. Vzhledem k možnostem, jaké jim služba na hranici skýtala, představovali právě oni významné procento vojenských osob,které se pokusily dezertovat do Rakouska nebo Spolkové republiky Německo. Vzhledem k tomu, že se jednalo o řádově tisíce případů, jsou zde pochopitelně popsány modelové události, nabízející pohled na tuto dosud nepopsanou kapitolu československé vojenské historie.