Kniha Z New Yorku do pekla a zpět přináší strhující vyprávění z prostředí amerických nápravných zařízení. S ním se v české literatuře nesetkáváme často, stejně jako s narkomany v newyorském ghettu, i když je třeba dodat, že příběhy drogově závislých jsou přece jen hodně podobné, ať už se odehrávají v Americe, nebo v Česku. Příběh zaujme o to víc, že je založen na autorově životní zkušenosti.

Knihou s názvem Z New Yorku do pekla a zpět se českým čtenářům poprvé oficiálně představuje spisovatel Karel Fořt. Jak prozrazuje autorův medailon, máme tu čest s ryzím dobrodruhem, který v roce 1979 emigroval z Československa a od té doby procestoval notný kus světa, vystřídal mnohá zaměstnání a vyvíjel řadu kulturních aktivit. Také si však koncem 80. let prošel dráhou drogově závislého kriminálníka a právě tato životní kapitola se stala námětem jeho silně autobiografické románové prvotiny.

(...) Jde o příběh nikoli vyfantazírovaný nebo odposlouchaný, ale z velké části odžitý na vlastní kůži (a na vlastní žíly). Karel Fořt, někdejší provozovatel slavného porevolučního pražského Klubu v Jilské, v roce 1979 ilegálně odešel do Rakouska a odtud do Spojených států, kde po letech „slušného života“ začal fetovat a krást, až ho nakonec zavřeli. Kdo jiný by měl tedy čtenáři lépe vyložit, jak strašným stavem je feťácký „cold turkey“, popsat život v „žalářích plných žalu“ a zprostředkovat dobu, kdy „bylo v East Village daleko jednodušší sehnat kokain nebo heroin než třeba čerstvou housku“. Tradice vězeňské literatury v tolikrát nesvobodném Československu 20. století je silná a Fořtova próza je cenným příspěvkem i proto, že se její děj odehrává v cizí zemi a vyprávění je ryze subjektivní, nereflektuje politickou situaci, je neideologické, nesnaží se o nápravu věcí, a proto se může soustředit na romantiku a dobrodružnost vězení jakožto literárního toposu, vězení jakožto test psychické odolnosti, vězení jako místo pro usebrání a mystický prožitek i vězení jako společenskou instituci se svými pravidly a rituály.