Známé lidové rčení říká: „Kdo se moc ptá, moc se dozví“. Jak ale tvrdí jeden z hrdinů dalšího románu Daniela Silvy, ve Vatikánu je lepší se na nic neptat. Protože kdo se moc ptá, toho pozemská pouť může nečekaně skončit. V srdci katolické církve, kde papež neomezeně vládne nad miliardou oveček božích, celý příběh začíná i končí. Ale mezi tím navštívíme mnoho jiných míst, poněvadž ve světě organizovaného zločinu, terorismu a tajných služeb už dneska neexistuje termín neprůchodná hranice. Daniel Silva (*1960) patří k nejlepším a nejčtenějším současným americkým autorům špionážních příběhů. Jasným důkazem je i tento nový román „Padlý anděl“ (orig. The Fallen Angel, 2012), který se okamžitě po vydání dostal na první příčku prestižního New York Times Best Seller List.
Hlavním hrdinou je stejně jako u předešlých (už jedenácti) titulů Gabriel Allon, agent nejaktivnější výzvědné agentury světa, izraelského Mossadu. Po letech služby si vydobyl renomé drsného vykonavatele pomsty na nepřátelích vyvoleného národa, který má i osobní důvod se mstít. Pod svojí krycí identitou coby renomovaného restaurátora obrazů pracuje momentálně pro vatikánské muzeum. Jednoho zimního dne je ale povolán osobním tajemníkem papeže, monsignorem Donatim, do Sixtinské kaple, jehož nadpozemskou krásu poskvrnila krev mladé kurátorky vatikánských sbírek. Že se nejedná o sebevraždu je Allonovi hned jasné, ale kdo a jak by v samotném srdci Vatikánu byl schopen nezpozorován spáchat vraždu? A hlavně proč? Ale Donati, onen padlý anděl v černém, hříšník z města svatých, uchovávající v hlavě ty nejstřeženější tajemství Vatikánu, opět využije Allonových schopností, a prozradí mu skutečnou roli mrtvé kurátorky. Začíná se rýsovat obrovský skandál s překupníky umění v samotném srdci katolické církve. Kousek po kousku odkrývá „špínu“, která nečekaně vede až nejradikálnějším palestinským teroristům. Vše je to ale počátek nové apokalypsy chystané v nejsvatějším městě všech tří hlavních abrahámových náboženství.
Daniel Silva má bezesporu vypravěčský dar přímo od Boha. Dokáže velmi plasticky popsat v detailech situace, prostředí i charakteristiky postav, aniž by tím nějak „ubíjel“ hlavní děj. Naopak, jeho příběhy fungují jako perfektně promazaný stroj. Bez jediného zbytečného zádrhele vás provází dějem nabitým akcí a konspiracemi. Stejně jako další hvězdy populární literatury má totiž schopnost v čtenářově mysli vytvořit až vizuální představu příběhu. To vše v přijatelné míře autentičnosti a uvěřitelnosti, aby z příběhu nevznikla jen „bondovka“.
Před dvaceti třiceti lety to byly autoři jako F. Forsysth, T. Clancy či R. Ludlum, jež patřili ke špičce v tzv. „spy novels“. Dneska jejich místo oprávněně převzal Daniel Silva.
V překladu Michala Šubrta vydalo ostravské nakl. Domino, 2013.
Známé lidové rčení říká: „Kdo se moc ptá, moc se dozví“. Jak ale tvrdí jeden z hrdinů dalšího románu Daniela Silvy, ve Vatikánu je lepší se na nic neptat. Protože kdo se moc ptá, toho pozemská pouť může nečekaně skončit. V srdci katolické církve, kde papež neomezeně vládne nad miliardou oveček božích, celý příběh začíná i končí. Ale mezi tím
...