(...) Američany zaujalo, že prožitky blízké smrti – NDE - , které vědci neberou vážně a zatím jsou řazeny kamsi do oblasti náboženství nebo kontroverzních fenoménů, zaníceně předkládá lékař zabývající se profesionálně mozkem, absolvent Harvardu, dříve napůl ateista, který se stal po NDE prožitcích silně věřícím. (...) Autobiografie přidává k „výletu do nebe“ vzpomínky na osobní život, který předcházel nemoci. Ten je zajímavý hlavně tím, že autor knihy byl jako malé dítě adoptován. Prožil trauma adoptovaných dětí a snažil se dlouhou dobu rodiče nebo své sourozence kontaktovat. Jeho psychický pocit „odvrženosti“ je zajímavým protipólem zážitků s nepodmíněnou láskou během NDE.